Život s dluhy a nemocí

Život s dluhy a nemocí

Po dlouhé době jsem se rozhodla, že vám zase napíšu nějaký článek. Příběh jedné klientky, která mě oslovila s prosbou o pomoc.

Ale nejdříve bych vám měla říci co se jí stalo, nebo jak se do této situace dostala. Žádat o insolvenci totiž znamená, že to člověk již sám nezvládá. A upřímně, přiznat si, že mám nějaký problém, není zrovna jednoduché. Člověk je přesvědčený, že to zvládne sám. Ještě, než budu vyprávět příběh paní Jany, tak vám něco řeknu.

Jeden můj dobrý kamarád vůbec nedokáže pochopit, jak se lidé mohou do této situace dostat, bere to tak, že když na něco nemám, tak si to nekupuji. Má z jedné strany pravdu, protože brát si úvěr, abychom si za půjčené peníze jeli na dovolenou, je marnivost. Ale já to zase znám i z druhé strany a nikdo netuší, jak na vás společnosti tlačí a co vám na druhé straně telefonu ti lidé řeknou. Půjčili jste si? Tak zaplaťte!!! Nebo přijde exekutor a všechno vám doma vezme!!! Nebo zpoplatníme váš úvěr a přijdeme k vám domů na návštěvu!!! Před zraky sousedů, a věřte, že umí být i drzejší a sprostí. Jak se člověk dostane do tohoto kolečka, míří přímo do pekel, to si nevymýšlím. Myslím, že by mnoho z vás dokázalo říci, co všechno jste od lidí na druhé straně slyšeli.

Když nás přišli vystěhovat z domova o který jsme přišli v dražbě, tak mi řekli doslova:“ Buď se hned domluvíme a vše vyřešíme, nebo jdeme volat policii a sociálku, protože jsou tady děti!! A ty by neměli kde bydlet! Vy budete na ulici!“ A to byly security, které přišly s panem právníkem. Jak se chovali arogantně a povýšeně, to ví jen člověk, který to prožil. Proto lidé jdou a využívají dalších půjček a lichvářů, aby mohli něco splatit a měli na chvíli klid. Ale to je jen zdání. Strach ze všeho bere člověku schopnost rozumného myšlení a hledání řešení. Tak to bylo i u paní Jany, jen s tím rozdílem, že paní Jana to měla malinko jiné.

 

Jednou, když šla k lékaři jí sdělili, že je nemocná. Vyzkoušela klasické léky, které jí nepomáhaly. Nemohla ani chodit do práce aby měla na živobytí. Zůstala sama. Vzdálená rodina by jí pomohla, ale člověku se nechce zatěžovat ostatní, říkat že má problém, nebo že to nezvládá. Snažila se to řešit sama.

Paní si půjčila v naději, že když nové léky zaberou, bude vše moci splatit a bude to zase dobré. To, že by ani nové léky nezabraly, si nepřipouštěla. Jenže nezabraly a paní Jana byla doma dlouho. Dostala plný invalidní důchod, ale ten nemohl pokrýt její potřeby, splátky dluhů. Díky nemoci si moc vybírat nemohla. Potřebovala drahé léky, které jí pojišťovna nezaplatila a bez léků to prostě nešlo.

Nikdo si neumí představit jaké to je, když vám dokáže zabrat jen jeden lék a vy na něj nemáte a pojišťovna to také neplatí. Je mi smutno z takového osudu. Naši zákonodárci by se měli zamyslet nad těmito problémy. Když něco zabírá, tak proč si to má platit sám?

Ale abych se vrátila k příběhu paní Jany. Nakonec na paní Janu věřitelé tak tlačili, že se z toho všeho složila. Musela nejdříve sama v sobě najít sílu a rozhodnout se, jak dál. Tady se mi paní Jana ozvala a společně jsme to začaly řešit. Najednou nebyla na problémy sama a podařilo se nám najít řešení. Ano, musí jít do insolvence, jinak to nezvládne a společnosti jí sežerou za živa. V insolvenci má naději na normální život. Na to, aby se mohla léčit, aby mohla žít v rámci svého zdraví, ne na jeho úkor.

Život je dar a měli bychom si ho vážit. To, že někdo na nás bude křičet, nadávat a najde naše citlivé místo. Že bude všechno zneužívat v náš neprospěch, to bychom si neměli nechat líbit. Je jedno, že se to jiným lidem nelíbí. Oni nechodili v našich botách. A moje krédo nakonec:“ Říká se odříkaného chleba největší krajíc. To, že někým pohrdám, nevážím si ho a myslím si, že já jsem ten borec a zvládl bych to daleko líp ještě neznamená, že se nemohu dostat do podobné situace.“  Takových lidí jsem ve svém životě už viděla, mysleli si, že jim se nic stát nemůže, jenže se nakonec karta obrátila. Prostě „karma“

Dnes má paní Jana má podaný návrh na insolvenci, a protože splňuje všechny podmínky, bude moci splácet v klidu a myslet i na své zdraví. Na to, jak žít dál i se svou nemocí, která se bude jen zhoršovat. Teď bude paní Janu chránit insolvenční správce, a to je na tom všem pozitivní.

A vám všem, kteří řešíte dluhy, nebo kdo se s dluhy perete, tak se nedejte a vyhrajte! Stojí to za to vyhrát a mít v životě klid.

Všem klid v duši přeje vaše Anna

Anna Hlůžková

Jsem člověk co se nebojí hledat řešení.

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.