Mohou dluhy zničit mladou lásku.

Jak dopadne mladá láska a dluhy?

Dneska bych Vám chtěla vyprávět příběh jedné mladé rodiny. Páru budu říkat pan Zeman a paní Růžičková. Jsou to mladí lidé, zatímco on je narozený roku 1992, partnerku má o rok mladší.

Oba se potkali, když paní Růžičková čekala miminko. I když toto miminko nebylo pana Zemana, zamilovali se do sebe a po narození syna se dali dohromady a začali vše plánovat jako mladá rodina. Nic nebylo krásnější než nový přírůstek do rodiny, bylo to to nejcennější, co měli.

Po narození malého synka si rodina našla nové bydlení, aby mohli žít všichni spolu. Ale jak to tak bývá, neměli do začátku ani korunu.

A tak nechtěně začal kolotoč, který skončil rozchodem, ale o tom všem hezky postupně.

Když se mladému páru narodil syn, našli si bydlení, vzali si menší půjčku a vše se zdálo, že bude už jen jako v pohádce. Pan Zeman měl práci, paní Růžičková si vyřídila mateřskou a vše bylo krásné. Jenže pan Zeman dostával za svou práci malou odměnu a někdy se stalo, že mu ze zaměstnání přišla výplata se zpožděním. Bohužel než si vše uvědomili nebo se poradili, vzal si pan Zeman půjčku, aby vyrovnal příjem, který doma začal chybět.

Jenže to byla první chyba, kterou mladý pár udělal. Příjmy rodiny vystačily tak tak na každodenní provoz rodiny a teď z nich měli platit ještě další úvěr. Do toho se jim rozbilo auto, a tak si zase půjčili v bance. Jenže jim bylo jasné, jak na tom jsou, tak se domluvili, že si pan Zeman najde jinou práci, aby mohli v klidu splácet. Práci se panu Zemanovi sice podařilo najít, ale nastal zase jiný problém, byla totiž v jiném městě. Pan Zeman stál tedy před rozhodnutím: bude dojíždět, nebo se přestěhují?

Rodiče mladého páru jim pomoci nemohli, sami spláceli své úvěry a také dojížděli do zaměstnání. A tak byl mladý pár na všechno sám a musel si poradit. Paní Růžičková samozřejmě nemohla nastoupit do práce, měli malé miminko a neměl by ho kdo hlídat. Život jim hned na začátek přichystal spousty překážek a mladí lidé si s nimi nevěděli rady.

Moc toho neměli, udělali si půjčky a snažili se splácet. Aby měli menší splátky, tak přistoupili u jedné banky ke konsolidaci dluhů. Doufali, že konečně budou mít v životě klid. Jenže splátky i tak nebyly malé a na život jim moc peněz nezbývalo. Chtěli si užívat života jako ostatní, ale byla tady rodina, bylo tady dítě a na vše jen jeden příjem a s ním se nedalo moc rozhazovat. Na pořízení telefonu nebo jiných věcí už prostředky nezbývaly. Vše začalo být najednou jiné. Možná byli na tolik starostí moc mladí, najednou měli zodpovědnost a už si nemohli dovolit vše, co dělali, když byli sami.

 

 

Na řadu přišly první hádky, první starosti, co budou dělat, z čeho zaplatí všechny splátky, co mají. Nejdříve si půjčovali na splátky a když nebylo kde si půjčit, hledali další možnost konsolidace, ale to už možné nebylo. Dluhy narostly do obrovských částek.

Mladý pár na mě dostal kontakt a doufal, že najdu nějaké řešení. Exekuci ještě žádnou neměli, ale dluhy se zdály i mně dost velké na to, že jsou to mladí lidé, kteří začínají budovat rodinu.

Tady nebylo jiné řešení, než aby šli do insolvence. Jenže jsme tím zjistili další problém. Nebyli totiž manželé a i když dluhy udělali spolu, na většině smluv byl jen jeden jako ručitel.

Než jsme stihli něco udělat a promyslet co dál, pan Zeman se zamiloval do jiné slečny a i když jim to nevydrželo, tak se odstěhoval od paní Růžičkové k vlastním rodičům. Paní Růžičková se snažila, aby měla na nájem a zajistila tak pro syna nějaké bydlení. To se jí ale nepodařilo udržet a musela se přestěhovat do jiného podnájmu. Nic nebylo tak jednoduché, jak to na začátku vypadalo. Jeden vztah, který mohl mít šanci, skončil jen kvůli tomu, že byli příliš mladí a nedokázali ještě vše tak důkladně promyslet a ohlídat, aby na vše měli a nedostali se do dluhové pasti.

Nevím, jak se na to vše podívat z jiné strany. Pan Zeman měl jisté zaměstnání, a tak mohl jít bez problémů do insolvence. Dnes má insolvenčního správce a ten se o něho bude starat. Horší je to však u paní Růžičkové, ta skončila po mateřské, má malé dítě, o které se musí starat. Do insolvence jít zatím nemůže, protože nemá žádný příjem. Na to, aby mohla projít oddlužením, musí mít životní minimum pro sebe a dítě a vše, co je nad životní minimum, může jít na splátky. Takže abych to shrnula: paní Růžičková musí mít cca 12000 Kč a k tomu ještě peníze na dluhy na splátky. Při dluhu například ve výši 1 milion musí mít zhruba 6500 Kč na splátku a insolvenčního správce. Tedy na to, aby měla příjem pro sebe a syna a pak částky na splátky, musela by vydělat zhruba 18500 Kč, aby splnila podmínky oddlužení.

Není to moc veselé na to, že je to matka samoživitelka, aniž by měla někoho, kdo by jí pomohl. Přítel se vrátil k rodičům a v klidu chodí do zaměstnání, je mu jasné, že za své chyby musí zaplatit, ale co chudák paní Růžičková? Jak tak k tomu přijde? Při těchto dluzích je totiž problém, že banka a všichni věřitelé budou chtít po každém z partnerů 100 % a z těch 100 % musí každý splatit minimálně 30 %.

Tak skončila jedna láska, co tak krásně začala, ale do života mají oba ponaučení. Jen je to vykoupeno možná až příliš tvrdými dopady.

Rada pro Vás zní: pokud nestíháte splácet a potřebujete peníze na splacení nějakého dluhu, nepůjčujte si znovu. Příjem potom nebude větší (abyste mohli splácet ještě další dluhy), když vám už dneska nestačí. Není to řešení. Vím, že se to dobře říká, ale vidím to, jak se společnosti snaží tlačit, aby člověk zaplatil, jinak přijde exekuce. To je pro nás obvykle ten největší strašák: exekuce. Ale právě další splátkou jste blíž k té exekuci, myslete na to před tím, než si budete chtít vzít další úvěr.

 

Vše nej, abyste vše zvládli, přeje vaše Anna.

Anna Hlůžková

Jsem člověk co se nebojí hledat řešení.

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.