Jak se žije v insolvenci

Jak se žije lidem v insolvenci 

Dneska bych Vám ráda popsala, jak se žije v insolvenci. Sama mám s insolvencí zkušenost trvající skoro jeden rok, a tak bych ráda vše zhodnotila a uvedla některá svá doporučení, která se mohou hodit i Vám.

Na začátek bych ráda upřesnila, že být v insolvenci znamená mít jisté povinnosti. Máte například povinnost dluh splácet, pokud není plně hrazen ze zaměstnání. To se stane tak, že například máte jiný příjem (invalidní důchod), nebo pracujete v Německu, nebo jako já máte vdovský důchod a na zbytek částky se snažíte přivydělat podnikáním. Pak je tu povinnost platit insolvenčního správce, vše je podle zákona a v mém případě podle rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, které uvedl ve svém rozsudku a rozhodnutí o oddlužení.

Podnikám vlastně kvůli dětem. Ráno musím vypravit děti do školy, je jim 10, 11 a 16 let. Nejstarší by se samozřejmě vypravil sám, ale ten nejmenší ne a je třeba na ně dohlédnout. Kdybych měla klasické zaměstnání, trvalo by to, než by se do něj vůbec dostala, mohla bych nastoupit až někdy na 8. hodinu a odpoledne bych zase potřebovala spěchat domů. Do toho si započítejte cestu a stravu a výsledek by nebyl nic moc.

Na druhé straně mám ráda volnost a i zaměření svého podnikání. Jsem ráda, že se mohu věnovat práci, co mám ráda, řešit dluhy, nacházet to nejlepší řešení pro klienty – to mě naplňuje. Ráda nad vším přemýšlím a hledám, co by pro klienty bylo nejlepší, musím vzít v úvahu všechny možnosti i omezení, protože jak říkávám, potom už se to nedá vzít zpět.

Tohle je můj život, je to vlastně můj sen lidem pomáhat, být ten most mezi dluhy a lepší budoucností pro každého, kdo o pomoc požádá a kdo pomoc potřebuje. U mě klienti vždycky najdou otevřenou náruč, jsem taková jejich vrba.

 

Moc dobře si pamatuji, když jsem sama řešila dluhy a nevěděla jsem, jak z toho ven, jak se dostat z toho kolotoče. A to, co mě nejvíce drtilo, bylo, že se nenašel nikdo, kdo by byl ochotný mě a mé rodině pomoci. A jak se k Vám chovají věřitelé? Ano, dlužíte, to je pravda. Ale nikdo z nás ty dluhy neudělal schválně, a proto si nezaslouží, aby mu místo pomoci jen nadávali a vylepovali na schránky informace o tom, že dluží, aby to všichni kolem viděli. Skoro vždycky je na začátku jen chyba, nedorozumění nebo se ztratí příjem – a je úplně jedno, jak o příjem přijdete, zda nemocí, nebo nepřijde výplata, nebo ten druhý odejde, umře atd.

Nic z toho jste neudělali schválně. A že jste neměli finanční rezervu pro případ nouze? Otázka je, jestli jste měli rezervy z čeho tvořit.

O tom, jaké jsou u nás platy (na tvorbu rezerv), je škoda mluvit. Také si všimněte, kolik je večer v televizi za pouhou hodinu prezentováno nabídek na půjčku, jak je to snadné. Člověk, který nemá, tak přemýšlí, že by si půjčil, řeší výpadek příjmu tímto způsobem. Taková je doba bohužel.

 

Ale to jsem trochu odbočila. V insolvenci, ve které jsem se ocitla i já, je to jiné. Už Vám domů nechodí žádné dopisy, ani Vám nikdo nevolá, že něco nemáte zaplacené, nebo že hrozí nějaká exekuce. Je prostě klid.

Mám bankovní účet, na který mi chodí příjem, a nemusím se bát, že bych se k účtu někdy přihlásila a byl úplně prázdný. Mám na účtu nastavené příkazy, co se musí platit, jako obědy pro děti, elektřina, voda atd. A je krásné, že vím, že to vždy odejde, jak má, a že bude vše zaplacené. Dlouho jsem prostě nezažila ten klid a žádný stres. Není to samozřejmě na nějaké vyskakování, celý příjem Vám nezůstane. Na účet už Vám přijde jen příjem, na který máte ze zákona nárok, většinou už po zaplacené insolvenci. Pokud pracujete jako zaměstnanec, tak tam je to dáno soudně, že insolvenčnímu správci odcházejí z Vaší výplaty peníze, které on následně rozděluje mezi věřitele. A Vám jde na účet už jen čistě Váš plat, s tím, co přijde, si můžete dělat, co chcete, už jste prostě svobodní.

Co mně se na tom líbí? Že postupně počítám měsíce, po jak dlouhou dobu ještě budu splácet, a po této době už vím, že bude konec. Není to nekonečné, jsou tady pravidla a díky nim prostě víte, kdy bude vše splacené. Tím, že si platíte každý měsíc insolvenčního správce, tak ten Vás před věřiteli chrání. Jeden můj dobrý kamarád už podruhé řešil situaci, že mu poslali dopis s oznámením o exekuci, věřitelé po něm chtějí peníze. A on jim prostě zase dopisem odpověděl, že je v insolvenci, kdo je jeho insolvenční správce a že se musí se vším obrátit na něho, protože ten správce vše řeší za něj. Svým způsobem Vás tímto správce chrání a to je prostě to krásné, to nejlepší.

 

Najednou na nic nejste sami, je tady někdo, kdo Vám podal pomocnou ruku. A vy se můžete věnovat dětem. Ano, jak jsem uvedla, nemůžete si finančně vyskakovat, ale s dětmi se přeci dají dělat i jiné věci, co nejsou finančně náročné, nemusíme jezdit na drahé dovolené. Já jsem strašně moc vděčná, že mám zdravé děti, že máme kde bydlet. Můžu se věnovat svému koníčku jako je chov hadů. A v mém životě nyní panuje klid a to za to vše stojí. Pro někoho to jsou možná obyčejné věci, ale já si takových obyčejných věcí mohu dneska užívat. Nemusím se už své budoucnosti bát. Já jsem za tyto obyčejné věci vděčná. Dřív jsem je nevnímala, dneska si je užívám a to je víc než peníze.

 

Každý, kdo žije v dluzích a už mu nezbývají peníze, nebo nemá na své základní potřeby, by se měl zamyslet, zda by se s tím nemělo něco dělat. Abyste se v dluzích dokázali zorientovat, tak si můžete stáhnout můj e-book s názvem „Dluhy jsou hračka“. Najdete v něm informace, kdy byste si už měli dělat starosti a kdy dluhy začít řešit. E-book je zdarma ke stažení na této stránce.

Dluhy jsou hračka

A slovo na závěr? Nenechte se dluhy převálcovat a řekněte jim: „Stop!“ Je to Váš život a nikdo nemá právo Vám říkat, že si další šanci nezasloužíte. Nikomu to nedovolte.

Pokud máte otázky nebo si chcete jen popovídat, tak neváhejte, jsem tady. Na webových stránkách i na Facebooku si můžete napsat o konzultaci zdarma. Přeji všem krásný den a nedejte se, je to Váš život. Vaše Anna

 

Anna Hlůžková

Jsem člověk co se nebojí hledat řešení.

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.