Jak jsem to měla já 3

Pokračování mého života po rozpadu prvního manželství 

Minule jsem Vám vyprávěla hlavně o svém zranění a o tom, do jaké situace jsem se kvůli němu dostala. Dnes budu ve vyprávění pokračovat a zaměřím se také na vztah s manželem. Po tom, co jsme s manželem konečně našli práci, jsem se radovala, že už bude vše v pořádku. Doma jsme se tou dobou ale často nepohodli a nefungovalo to, jak by mělo.

Už dlouho předtím to nebylo ono, ale člověk tomu nevěnoval takovou pozornost. Moje maminka mi říkávala: „Udělali jste si děti a těch se nikdo neptal, zda chtějí na tento svět. Ale vy jste je sem přivedli, a proto byste se o ně měli postarat.“ Jenže my jsme byli s manželem dost odlišní, každý jsme od života čekali něco jiného.

Neporozumění mezi námi vyústilo v to, že jsem se zamilovala do jiného muže. I když jsme se dlouho snažili, dokonce jsme zašli do manželské poradny, naše manželství se už zachránit nedalo. Nebylo to jednoduché a pro oba to bylo bolestné. Dneska jsme přátelé, bývalý manžel mi pomáhá a společně vychováváme syna, i když každý bydlíme jinde (já na Nalžovských Horách a bývalý manžel v Sušici). Kupodivu to i na dálku funguje a za to jsem moc ráda. Syn Josef ví, že má oba rodiče a že se umíme na všem domluvit. A co se týče rodiny a výchovy syna, dokážeme táhnout za jeden provaz. K tomu jsme ale také samozřejmě museli dojít.

S manželem jsme se tedy rozvedli a já zůstala sama se všemi dluhy. V té době jsem netušila, co budu dělat dál. Home Credit mi zpoplatnil půjčku a chtěl najednou skoro 40 tisíc. V tom byly i další půjčky, co jsem platila. Netušila jsem, co dál a jak to platit. Byla jsem pořád ještě na rodičovské dovolené se synem, kterému byly necelé 3 roky. Ale musela jsem začít tuto svízelnou situaci nějak řešit. A tak jsem si pořídila auto. I když už uběhlo přes 10 let od chvíle, kdy jsem v autoškole seděla za volantem, donutila mě k tomu situace. Domluvila jsem si totiž na víkendy práci – pomoc v jednom obchodě – a tam jsem se musela nějak dopravovat.

Můj současný manžel se po rozvodu odstěhoval do Sušice a já zůstala sama. Musela jsem nejdříve požádat o svěření dětí do péče a následně o rozvod.

 

Svěřila jsem se mu, že mám finanční problémy, a on mi pomohl. Půjčku, kterou jsem tehdy měla, mi pomohl splatit. Co víc mi chybělo, byl tady někdo, kdo se staral, a já se nemusela starat. Ale to se nevyplácí, jak se později ukázalo.Pomalu jsem se sbližovala s mužem, do kterého jsem se zamilovala. Jako chlap se mi líbil a fungovalo to, i když postupně začal chodit k nám domů. Začal mi pomáhat, děti ho měly rády a já jsem se cítila v sedmém nebi. Zkrátka všechno se zdálo být úžasné. Postupně jsem začala cítit touhu mít ještě jedno dítě, být opět doma a mít manžela, co se bude o rodinu starat.

Po čase jsem tedy čekala další dítě, dnešní dceru Michaelu, které je již 10 let. Na podzim jsme se vzali. Manžel pracoval nejdříve jako řidič autobusu, později jezdil v jedné pražské firmě s jeřábem. Vydělával slušné peníze a já si myslela, že bude vše v pořádku. Doma mi pomáhal a já měla pocit, že mi nic nechybí.

S prvním manželem jsme se dohadovali i proto, že dům byl přepsaný pouze na mě. Proto jsem při novém sňatku nechtěla udělat stejnou chybu a nechala jsem dům, na němž pracoval i můj nový manžel, přepsat na nás na oba. Byla jsem na mateřské a díky manželově slušnému příjmu jsem neměla žádné obavy. Navíc jsme počítali s tím, že půjdu brzy do práce. Rozhodli jsme se tedy pro

přístavbu domu, aby byl větší a mohli se k nám přistěhovat jeho rodiče. Na přístavbu a novou střechu jsme si vzali úvěr ze stavebního spoření.

Jedna půjčka na to ale nestačila. Vzali jsme si tedy ještě další, tentokrát z mého stavebního spoření. U České spořitelny jsme pak ještě navýšili úvěr, co tam měl manžel, vzali si další úvěr u další banky, následovaly různé karty a kontokorent. Nakonec toho bylo tolik, že jsme to nestíhali splácet. A aby toho nebylo málo, dozvěděla jsem se, že čekám páté dítě. Zapomněla jsem totiž, že po porodu musím začít brát znovu prášky (antikoncepci). Dnes je Jakubovi 9 let, narodil se přesně rok a 14 dní po mé dceři Michaele.

Po narození dcery Michaely, ještě než se narodil syn Jakub, se ukázalo, že starší děti – Jirka a Anna – doma nejsou spokojené. Doma jsme se hádali (kvůli půjčkám), a tak nakonec dvě starší děti byly přisouzeny do péče otci, který žil v Sušici. Doma mi z mého bývalého manželství zůstal jen mladší syn Josef a já měla nařízeno, že budu na obě děti platit otci výživné 2200 Kč. Asi si umíte představit, jak se to celé promítlo do mého stávajícího manželství.

Moje půjčky se příliš splácet nedařilo, byl na mě vyvíjen velký nátlak, abych je splácela, a tak jsem si začala brát nebankovní půjčky, abych jeden dluh vyřešila novým dluhem. Asi si umíte představit, jaký to mělo následek.

Nejmladšímu synovi Jakubovi nebyl ani rok a já jsem musela začít chodit do práce. Neměla jsem na výběr, potřebovala jsem splácet své půjčky. A manžel už na splácení mých dalších půjček vydávat peníze nechtěl. Musela jsem se trochu snažit, abych to zvládala, ale pracovat v obchodě nebylo tak jednoduché a velké peníze jsem si tam nevydělala. A tak jsem zkusila něco nového – profesi, které se věnuji dodnes. Začala jsem pracovat jako obchodní zástupce Providentu. Práce mě bavila, chodila jsem mezi lidi, pomáhala a snažila se, abych měla vše splněno. Těšilo mě, že jsem mezi lidmi. Chtěla jsem, aby mi klienti věřili, a já jsem je zase vždycky objížděla v době, kdy měli výplatu, a měla jsem jistotu, že mi zaplatí, a já si tak vydělám.

Nakonec jsem měla asi 150 různých klientů, které jsem objížděla. Něco jsem si opravdu vydělala, ale problém byl v tom, že jsem si mezitím brala další půjčky, takže místo toho, aby se dluhy splácely, se celá ta situace jen prodlužovala. Doma jsme už kvůli tomu spolu téměř nemluvili, chvíli jsem dokonce bydlela jinde. Myslím si, že by to nakonec dopadlo rozvodem, kdyby nepřišel den, který mi změnil život. O tom ale více příště.

Myslíte že, byste mohli jiným lidem poradit, jak zvládnout dluhy? Nebo si nesete u srdce nějaký příběh, který byste chtěli lidem říci? Napište mi, jsem tady pro Vás. Díky mně k tomu teď máte šanci, je to jen na Vás.

Vaše Anna

Anna Hlůžková

Jsem člověk co se nebojí hledat řešení.

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.